Marika Gombitová

Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová je slovenská zpěvačka a skladatelka.

Vyrůstala v rodině, kde hudba vždy měla svoje čestné místo. Má sestru a tři bratry, otec hrál na housle, v kostele na varhany a krásně zpíval. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj velký vzor Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador. Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1972–1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.

roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a 1. července se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Byla ale trpělivá, vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. V kapele se kromě dobrých muzikantů sešlo silné pěvecké trio Marika Gombitová, Miroslav Žbirka, Ján Lehotský – jména, která se brzy stala značkou kvality a poznávacím znakem Modusu. kupině se navíc podařilo prosadit se s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické.

V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba – Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.

Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti – jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).

V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním televizním muzikálu Neberte nám princeznú. Jenže život se neskládá jen z vítězství. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.

Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení na Bratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání alba Slnečný kalendár.

I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezon. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.

Po více než 150 sólových koncertech v období 1983–1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.

Marika Gombitová nazpívala celkem 234 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.

Mnohokrát bodovala v anketách popularity – Zlatý slavík (3× stříbro, 2× bronz), Slovenský slávik (2× zlato), Slávik (5× stříbro, 2× bronz), OTO (zlato, 2× stříbro, bronz, Síň slávy).

Stala se hudební ikonou – získala ocenění Zpěvačka století, Žena 21. století nebo Cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě.