Helena Růžičková

Helena Růžičková, rozená Málková, pocházela z rodiny legionáře a úřednice, již od dětství byla systematicky připravována pro divadelní dráhu.

Narodila se 13. června 1936 ve 13 hodin a 35 minut jako Helena Málková. Tohle datum měla moc ráda. Byla na něj také velmi pyšná. Její maminka se jmenovala Draga a tatínek Alois.

Důležité pro ni bylo datum 1. září 1939, kdy poprvé přišla do baletní školy Poté dostala roli v Deutsche Theater. Ráda vyprávěla, jak začala jako dítě kouřit. Poprvé si zapálila už ve čtyřech letech. Rodiče ji brali jako rovnoprávného člena rodiny a proto jí cigarety nezakazovali.

Po národní škole přestoupila na Jiráskovo klasické gymnázium. Poté se dostává do osmiletky, kterou zvládla v pohodě. Helena vystudovala obor zubní laborantky, ale nikdy se tomuto povolání nevěnovala. Jejím snem bylo jít na DAMU. Komise ji nepřijala. Na příjmacích zkouškách potkala Jirku Růžičku, kterého si později vezme. Dne 23.července 1955 byla svatba. Za svědka jí šla kamarádka Jiřina Bohdalová. Pak se narodil syn Jirka.

Helenin manžel dostal nabídku do divadla v Boleslavi. Helena zde v divadle našla práci jako choreografka. Nejvíce ji proslavily filmy Slunce, seno,… a Homolkovi. Helena měla nejradši svoji roli z Přítelkyně domu smutku a Vlak dětství a naděje (zde vznikla ona hláška: „Na tragickej život já sem pes“). Její byt byl v té době ve Volyňské ulici. Stále měli otevřené dveře, protože k Růžičkům pořád chodili hosté. Na stole už byla připravená káva a talířek. Většina lidí si k Heleně chodila pro výklad z karet nebo numeorologický výklad.

Vitální Helena onemocněla rakovinou. Její nemoc trvala skoro 2 roky. Za tu dobu toho Helena stihla udělat tolik, co nikdo nedokáže ani za dva životy. Napsala plno knih, např. Deník mezi životem a smrtí, který měl 3 díly. Další knihy Heleny Růžičkové: Věštírna, Snář, Bylinář, Dopisy Heleně, Lidičky mějte se rádi.

Byla téměř pravidelně hostem Prima jízdy, kde udělala onen slavný výklad o velké vodě. Heleniným posledním filmem byl Kameňák 2 (se Z. Troškou).

Helena naposled bydlela ve Slatině, kde měla malý dům. Užívala si to, nakupovala knihy, dárkové předměty – prostě si udělala radost. Odešla 4. 1. 2004, kdy definitivně prohrála svůj boj s rakovinou.